Samuraj, japonský válečník

Samuraj je příslušník vojenské třídy. V období Heian představoval ozbrojence ve službách šlechty a od období Kamakura je příslušníkem střední a vyšší vrstvy vojenského stavu. Od období Edo měli samurajové právo nosit dva meče. Samurajové měli svůj morální kodex, který byl kodifikován v 17. století v kodexu nazvaném Bušidó. Posláním samurajů bylo udržovat se ve vysoké fyzické i morální kondici a sloužit svým pánům. Svá privilegia, především právo nošení dvou mečů, si podrželi až do reforem Meidži.

Pravý samuraj byl pověstný svým sebeovládáním, stavem duševního klidu a vyrovnaností, svou neohroženou odvahou a neotřesitelnou oddaností svému pánu. Své cti si cenil více než svého života. Důležitou roli v životě samuraje hrála i oddanost rodině, avšak hlavní povinností byla věrnost pánovi. Samuraj, který při porážce nebo ztrátě cti odmítl spáchat seppuku (sebevraždu), byl vyhnán jako rónin (samuraj bez pána) a byl předmětem obecného pohrdání.

Bušidó - morální kodex samuraje

Bušidó se skládá ze slov buši (bojovník) a dó (cesta). Přeloženo znamená cestu bojovníka ve smyslu životního stylu a morálky samuraje. V užším slova smyslu je to morální kodex samurajů, který vznikl v období Edo.

Morální kodex samurajů ztělesňuje způsob života ctěný a vysoce ceněný i ostatními vrstvami japonské společnosti.

Po roce 1868, kdy samurajové ztratili svá privilegia a postavení, bylo bušidó přijímáno jako vzorový kodex chování celé japonské společnosti. Staré stoické ctnosti, loajalita a poslušnost jsou v Japonsku i nadále živé a můžeme se s nimi setkat v běžném životě i nyní.

Historie samurajů

Stručné shrnutí vzniku samurajské třídy, její postavení v jednotlivých érách japonských dějin.

Před obdobím Heian (viz. níže) měla armáda v Japonsku stejné uskupení jako čínská a vládl císař. Na začátku období Heian byla císařská armáda pro nedostatek disciplíny a motivace rozpuštěna a vladař ustanovil Shogunáty (provincie).Tyto shogunáty měli vlastní samosprávu a vládli jim mocné šlechtické rody ve jménu císaře, ale skutečnými vládci byli oni.

Kolem 11. st si velkostatkáři (Daimyo) a šlechtické rody najímali soukromé strážce svého majetku, tyto ozbrojení sluhové se nazývali Saburafu (služebník pána). Doprovázeli svého pána jako tělesná stráž a plnili jeho příkazy, odměnou jim byl většinou příděl půdy. Z těchto služebníků se později staly bojovníci saburau (bushi s vyšším postavením), kteří sloužili jako císařská a šlechtická garda.

Tyto šlechtické rody poté začali mezi sebou bojovat o půdu a moc (kolem 14. st. bylo japonsko rozděleno na deset shogunátu válčících mezi sebou.). V těchto obdobích válek byli samurajové velmi žádáni pro svoje umění šermu a lukostřelby, mezi válkami se zdokonalovali v boji a pracovali na statcích. Zastávali roli provinčních úředníků, kteří vybírali daně, dohlížely na pořádek, stavby a organizovali výsadbu rýže.

Ve 12-13 st. se změnil životní styl samurajů. Ti nejúspěšnější svým vlivem a bohatství předčili vládnoucí šlechtu a stávali se přímými vazaly shogunů. Budovaly na svých pozemcích velké opevněná sídla, kde žili s rodinami a služebníky. V těchto sídlech byly vybudovány stáje, sýpky a dílny pro řemeslníky, sloužili také jako poslední útočiště pro zdejší obyvatelstvo v případě útoku. Samurajové se stali elitními bojovníky s dědičnými právy. Přesto že byli bohatší a vlivnější než šlechticové shogunatu nepřestali jim sloužit.

V období (Edo) shogunátu Tokugawa došlo k vyzvednutí morálních hodnot, duchovní význam samurajského meče a kodexu bushido (cesta válečníka) :

1. Nemám rodiče, činím nebe a zemi svými rodiči.
2. Nemám domov, činím saika tanden (oblast břicha) svým domovem.
3. Nemám zázračnou sílu, činím čest svou zázračnou silou.
4. Nemám prostředků, činím povolnost svými prostředky.
5. Nermám magické síly, činim osobnost svou magickou silou.
6. Nemám ani život ani smrt, činím umění regulace dechu svým životem a smrtí.
7. Nemám tělo, činím stoismus svým tělem.
8. Nemám oči, činím šlehnutí blesku svýma očima.
9. Nemám uši, činím citlivost svýma ušima.
10. Nemám končetiny, činím pohotovost svými končetinami.
11. Nemám zákonů, činím sebeochranu svými zákony.
12. Nemám strategii, činím sakkacu jizai (volnost k zabíjení a obnovováni ) svou strategií.
13. Nemám záměrů, činím kisan (chopení se vhodné příležitosti) svým záměrem.
14. Nemám zázraků, činím správné zákony svými zázraky.
15. Nemám principů, činím rinki ohen (přizpůsobení se všem okolnostem) svým principem.
16. Nemám tatiku, činím kyojitsu (faleš a upřímnost) svou taktikou. 17.Nemám talent, činím toi sokumyo (pohotovost, důmysl, vynalézavost) svým talentem.
17. Nemám přátel, činím svou mysl svým přítelem.
18. Nernám nepřátel, činím neobezřetnost svým nepřítelem.
19. Nemám brněn, činím jingi (dobročinnost a spravedlivost) svým brněním.
20. Nemám hrad, činím fudoshin (chladnokrevntost) svým hradem.
21. Nemám meče, činím mushin (necitelnost) svým mečem.

Pokud se Samuraj od tohoto kodexu odklonil, nebo zklamal a ztratil svého pána, byl povinnen spáchat rituální sebevraždu – Seppuku (nesprávně Harakiri).V některých případech se stalo, že Samuraj toto neudělal.V tom případě se z něj stal Ronin - „Samuraj bez pána“.Ronin přežíval na kraji společnosti a byl nucen bezcílně putovat krajinou Japonska.Nechal se najímat jako žoldnéř nebo vrah.

S obdobím Meiji (Císař Mutsuhito) dochází k obnovení císařské autority za podpory západních mocností a nastává modernizování Japonska podle západního vzoru. V roce 1876 vchází v platnost Haitorei vyhláška, která zakazuje nošení meče a ruší samurajskou třídu se všemi jejími výsady. Samurajové chtěli udržet nezávislost Japonska a proto vyvolávají vzpouru. Císař však jíž disponuje ohromnou armádu vyzbrojenou střelnými zbraněmi a západní technologii (pušky, děla, první kulomety) kterou použije pro potlačení vzpoury. Později se zbytek shogunátů vzdává aby ukončil krveprolití a předává moc císaři. V roce 1877 dojde k bitvě o Shiroyama, poslední bitva mezi zbylými samuraji (25 tis. mužů) a císařskou armádou (300 tis. mužů). Vůdce povstání Saigo Takamori je smrtelně zraněn, něž by byl zajat čí zabit nepřítelem, spáchá na bojišti seppuku. Všichni ostatní samurajové jsou jsou zmasakrováni a totálně poraženi císařem kterému dosud sloužili.

Do roku 1945 se ještě používal termín shizoku jako formální označení potomků samurajů.
 
Historická období (mengo):

• Yamato (-550)
• Asuka (552-710)
• Nara (710-794)
• Heian (794-1192)
• Kamakura (1192-1333)
• Namboku (1334–1392)
• Muromachi (1392-1572)
• Momoyama (1573-1603)
• Edo (1603-1868)
• Meiji (1868-1912)
• Taisho (1912-1926)
• Showa (1926-1989)
• Heisei (1989+)