Luk

Luk je mechanická střelná zbraň. Skládá se z pružného lučiště, původně dřevěného, a nepružné tětivy.

Střílí se z něj šípy, původně dřevěnými nebo bambusovými, v současné době běžnějšími karbonovými nebo duralovými, které mají na jednom konci opeření, zlepšující výrazně jejich letové vlastnosti (jiný používaný výraz je kormidla). Na druhém konci je ostrý, dnes nejčastěji kovový hrot.V pravěku se ke zpevnění konce šípu používalo i opálení v ohni nebo kamenné hroty (pazourek, obsidián). Kromě dřeva se dnes na výrobu těla šípů používají duralové trubky, trubky z karbonového laminátu a nebo kombinace těchto materiálů.

V období Stěhování národů byli velmi obávanými lučištníky Alani a zejména Hunové. Jejich jízdní lučištníci udivovali Římany svou zručností, zejména schopností při útěku střílet dozadu, proti směru jízdy. Luky Hunů byly reflexní, lepené z vrstev dřevěných dýh, šlach a rohoviny, velmi podobné pozdějším lukům Mongolů.

Ve výrobě a užívání luků vynikali Arabové, Peršané a Turci. V jejich armádách hrály důležitou úlohu oddíly jízdních i pěších lučištníků. obáváni byli zejména jízdní lučištníci, kteří v boji objížděli nepřátele na hbitých konících a stříleli na ně z krátkých reflexních luků. Podobnou taktiku používali později osmanští Turci, Mongolové, ale také pečeněžští, uherští a kumánští jezdci ve stepích východní Evropy. Evropští rytíři se v průběhu křížových výprav a reconquisty Pyrenejského poloostrova velmi obávali muslimských lučištníků, jejichž šípy pronikaly i kroužkovou zbrojí.

Z ohnivé výhně - Luk