Karate je bojový systém užívající ruce, nohy, hlavu, kolena a lokty jako zbraně. Bylo vyvinuto na ostrově Okinawa a na počátku 20. století přeneseno do Japonska mistrem Gichinem Funakoshim. Karate je vysoce efektivní bojové umění s důrazem na maximální účinnost způsobenou každým úderem za využití veškeré možné fyzické i mentální energie s cílem posunout možnosti cvičence.

Mistr Funakoshi, ovlivněn tradičními japonskými bojovými uměními jako kyudo, kendo a judo, modifikoval karate, které mohlo být do té doby nazýváno karate-jutsu, v umění boje a zdůraznil filozofický aspekt. Tímto způsobem vše, co bylo učeno, mohlo být určující pro každodenní život studenta. Proto je karate životní cestou – karate-do (do znamená cesta). Gichin Funakoshi tímto zkombinoval techniky karate s tradičním budo, zařazením podstaty budo do srdce karate.

Slovo karate je tvořeno dvěma čínskými znaky, první je kara (prázdný) a druhý te (ruka). První znak je nejméně konkrétní a nejvíce otevřený. Cvičením karate jsou osvojovány techniky sebeobrany, při kterých nejsou potřeba žádné jiné zbraně, než ruce, nohy o ostatní části těla. Dále slovy mistra Funakoshiho :

„Jako lesklý povrch zrcadla odráží bez zkreslení vše, co je před ním, a jako se tichým údolím nese i slabý zvuk, tak musí žák karate vyprázdnit ze své mysli sobectví a zlé myšlenky, protože jedině s čistou myslí a vědomím, může porozumět tomu, co v karate dostává. Toto je další význam kara v karate.“

Další význam, který slovu vtisknul mistr, je být vždy vnitřně skromný a navenek laskavý, což vyjadřuje vnitřní absenci egoismu. A nakonec mluví mistr o prázdnotě jako základní formě vesmíru (kara, ku), „a tak je prázdnota sama formou. Kara v karate-do má tento význam.“

Po tom, co bylo řečeno je jasné, že karate-do je mnohem více než pouhými technikami sebeobrany. Taková definice je na hony vzdálena skutečné podstatě karate-do jako filosofie, která usiluje o rozvoj vnitřních kvalit člověka a hledá dokonalost charakteru v namáhavém tréninku bojových umění.

Cesta karate