Mijamoto Musashi

Slovo samurai pochází z japonského slovesa saburau, které znamená "být služebníkem". Původní samurajové byli služebníky šlechticů. Jejich úloha se postupně rozšířila na administrativu, policejní práci a obranu rozlehlých panství aristokratů, kteří se na svých pozemcích příliš nezdržovali. Posléze zjistili, že by mohli vládnout. Ve 14. století získali kontrolu nad územím, které předtím spravovali pro své vládce. Ovládali nože, luky, oštěpy, ale nejobratněji ovládali meče. Nebyla to jen zbraň, ale byl to symbol třídy. Umělecké dílo, které bylo duší každého samuraje. Samurajem se snažil stát i Mijamoto Musashi. 

"Každý den, když jsou tělo a mysl v klidu, je třeba přemítat nad tím, že člověk může být roztrhán šípy, puškami, oštěpy a meči. Obecně vzato cesta bojovníka je odhodláním přijmout smrt."

Toto jsou slova legendárního japonského šermíře a bojovníka. Samuraj bez pána a nezávislý učitel. Nikdy nebyl poražen a stal se nejlepším šermířem všech dob. Prý se nikdy nečesal a nemyl, nikdy se neoženil, nezplodil potomka a ani neměl domov. O jeho činech existuje celá řada legend, ale o jeho skutečném životě se moc neví. Jeho dílo, jímž je Kniha pěti kruhů, je hlavním vodítkem k poznání tohoto výjimečného bojovníka. I 450 let po jeho smrti na něj v Japonsku narazíte všude. Je stejně známou postavou jako Robin Hood či Jesse James. Je tak významnou postavou dějin Japonska, že je po něm pojmenovaná železniční stanice - jediná stanice Japonska, která nese něčí jméno. Snažil se ztělesnit a dále předat dva základní prvky starých bojových a strategických tradic - udržet si vnitřní klid a jasnou mysl i v naprosto chaotické situaci a nezapomínat v čase míru na možnost nepokojů. 

Mijamoto Musashi, vlastním jménem Shinmen Musashi no Kami Fujiwara no Genshin, se narodil roku 1584 ve městě Mijamoto v provincii Harima. Jeho otcem byl samuraj, který svého syna neměl v lásce. Nezacházel s ním dobře a považoval ho za arogantního. V 8 letech utekl z domu za svým strýcem a po dobu pěti let se učil bojová umění, stal se studentem kaligrafie (umění krasopisu) a malovaní. 

Třináctý rok jeho života byl zlomovým rokem. Ve třinácti letech poprvé bojoval a při té příležitosti porazil svého protivníka, Arima Kihei. O tomto muži se moc neví jen to, že to byl hazardní hráč. Arima byl šermíř, který přišel do města roku 1596 a zveřejnil svou výzvu k boji. Mijamoto vycítil možnost a ve třinácti letech zabil svou první oběť. V tu dobu neměl Mijamoto ještě žádný styl a Arima zabil brutálním způsobem. A to nejspíš ovlivnilo jeho přístup k boji. 
 

"Účelem každého duelu je dosažení vítězství jakýmkoli způsobem."

Po zabití prvního protivníka opustil vesnici Mijamoto a nikdy se už nevrátil. Nastoupil cestu potulného šermíře bez domova. Putoval po zemi a vyhledával souboje a bitvy, ve kterých mohl zdokonalovat svou techniku. To bylo prvním krokem jak se stát šermířem. 
 

"Nechtěj spát pod střechou a neměj u sebe žádné peníze ani ovoce. Jdi na místa, kterých se běžní lidé bojí. Staň se účelovým zločincem. Nech se vsadit do vězení a vysvoboď se vlastní chytrostí."

V 17 letech se Musashi účastnil bitvy u Sekigahary. Jedna z nejkrvavějších událostí historie Japonska. V roce 1598 zemřel šogun Hidejoši Tojotomi, vládce Japonska. Vládu zanechal svému pětiletému synovi. A tak se uskutečnila bitva o moc, ve které se utkalo 160 000 vojáků. Této bitvy se účastnilo několik bojovníků, kteří na sebe chtěli upozornit a stát se tak samurajem. Mijamoto bohužel stál na straně poražené armády. Mrtvým samurajům byly setnuty hlavy. Stětí hlavy bylo pro samuraje nezbytné, hlava byla známkou cti a zručnosti. Všechny hlavy na konci bitvy byly sesbírány. Hlavy těch významnějších bojovníků byly umyty, učesány a navráceny rodině. Ostatní byly nabodnuty na kůl a nechaly se shnít. Musashi zázrakem přežil a tak se dal na útěk, neboť všichni přeživší z poražené strany se nyní stali psanci. Byli pronásledováni a ubiti. 

Další čtyři roky se potuloval po světě a zdokonaloval se v bojovém umění. Cvičil se v používání meče. Každý den pilně trénoval. 
 

"Chceš-li se stát bojovníkem, musíš si uvědomit, že být samurajem, znamená být nástrojem na zabíjení. Když bereš do ruky meč, musíš být připraven zabíjet. Na koni, ve skalnatém terénu a v davu lidí není dobré svírat dlouhý meč oběma rukama. Buď k sobě upřímný. Bez cvičení ničeho nedosáhneš. Pamatuj, že všechno má své klady i zápory. Buď opatrný i v maličkostech. Nikdy nedělej nic zbytečného."

Musashi se po čtyřech letech v horách vrátil do civilizace jako výborně vycvičený šermíř. V roce 1604 mu bylo 21 let a brzy se stal nejznámějším bojovníkem historie. Mijamoto se vydal do města Kyoto. Zde vyzval na souboj bratry Yoshiyokovi, kteří byli považováni za mistry meče. Starší z bratrů byl známý svou schopností se soustředit, mladší byl znám svou vznětlivostí. Musashiho považovali za rolníka, ale díky pověsti jeho otce výzvu přijali. Starší z bratrů se dostavil na dohodnuté místo, ale Musashi ho nechal dlouhé hodiny čekat a to rozhodilo jeho koncentraci a souboj prohrál. To samé udělal Mijamoto i druhému z bratrů. Využil tak psychologického aspektu boje, získal tak výhodu a vyhrál. Zbývající členové klanu si vyžádali odvetu, ale byla to pouze past. Musashi to vytušil a i přes převahu protivníků zvítězil. 
 

"V tomto světě spoléhám jen na svůj meč, když bojuji, nemám žádnou rodinu"

Musashi vyhledával další souboje s významnými bojovníky a vylepšoval tak svůj styl. Během 10 ti let se utkal šedesátkrát. Podporoval používání i jiných nástrojů, než meče. V roce 1607 se Mijamoto utkal s mužem, u něhož známe jen příjmení. Shishido ovládal bojové umění kusarigama, využíval k boji srp a dlouhý řetěz. S takovýmto bojovníkem je těžké se utkat. Musashi boj vyhrál. 
 

"Bojovník by neměl najít obzvláštní zalíbení v žádné ze zbraní. Příliš mnoho je totéž jako příliš málo. Nauč se využívat cokoliv, co máš po ruce. Pragmatické uvažování je nezbytností."

Mijamoto v 29 letech odjel do Shimonoseki a snažil se dohodnout souboj. Byl stále považován za psance a každý souboj musel být schválen. Nakonec dostal povolení a dohodl se na souboji se Sasakim Kodžirem. Duel se měl odehrát na ostrově Ganriju. Za úsvitu byl Musashi ještě v posteli, posel ho vzbudil, Mijamoto se v klidu nasnídal a pak pomalu vyrazil na cestu na ostrov. Věděl, že jeho soupeř na něj čeká již čtyři hodiny. Využil taktiku, kterou použil již dříve. Tentokrát zašel ještě dál a vyrobil si dřevěný meč z pádla. Čímž Kodžira velmi urazil. Sasaki byl známý tím, že používal dlouhý meč. Mijamotův vyřezaný meč byl však delší a tak se mu podařilo vyhrát. Z Kodžirovi výhody udělal svou vlastní. 
 

"Vezmi si od ostatních všechno, co mají, a použij to jako svou výhodu."

Po tomto souboji už nepiloval své dovednosti v osobních bojích. 2 roky po tomto souboji o Musashim nejsou žádné zprávy. Víme pouze, že se účastnil bitvy u Ósaku. Tentokrát bojoval na straně vítězů. Celkově přežil 6 bitev a 60 soubojů. Od bitvy u Ósaky nikoho nezabil. 

Šogúnem se stal Tokugava. Zavládl mír a uzavřel zemi před okolním světem. Křesťany nechal pochytat a ukřižovat, cizí zbraně a lidé do země nesměli. Tato éra měla trvat 250 let. Japonští bojovníci se změnili. Byl proměněn jejich životní styl. Pracovali jako úředníci a jejich znalost bojového umění se omezila na studium bojového umění. 

Musashi se snažil najít klid mysli, aby mohl meditovat a psát. Chtěl najít místo, kde by mohl založit stálou školu. Toto místo našel na hoře Iwato v jeskyni v provincii Higo na Kjúši. Zde rozjímal, meditoval, napsal zde svoje dílo Kniha pěti kruhů. V době, kdy na toto místo dorazil, už měl rakovinu žaludku a nezbývalo mu moc času. 

Díky tomu, že čelil smrti a dovedl své umění zacházení s mečem k dokonalosti, dokázal překonat všechny strachy a najít klid. Osvícení skrze umění mečem. To z něj dělá neobvyklého bojovníka. 

V roce 1645 žil Mijamoto v jeskyni téměř dva roky a už nebyl schopný pohybu. Jeho žáci ho museli snést dolů do hradu Chiba. Těsně před tím, než skonal, klekl si na koleno a dal si do ruky meč. V této poloze zemřel. Nakonec byl oblečen do bojové zbroje a byl pohřben v pozici válečníka. Zemřel v 62 letech. 

Mijamoto Musashi - dokument 

Technika "Dvou mečů z nebe" 

Tuto techniku vyvinul Mijamoto během svých bojů. Tato technika nebyla nikdy překonána. Jedná se o starší a nebezpečnější formu kenda (japonské umění boje s mečem). Ve srovnání s kendem se nevyužívá žádné brnění. K výuce se dnes využívají dřevěné meče bokutú, které mohou být stejně nebezpečné jako pravé meče. Musashiho stoupenci si tuto techniku předávali z generace na generaci. Po druhé světové válce ji Američané zakázali a tak téměř vymizela. V dnešní době proto existuje jen hrstka jedinců, která tuto techniku ovládá. Studenti školy Ichi by měli od začátku studia trénovat s dlouhým mečem. V boji je základem seknout svého protivníka špičkou meče do obličeje. 
 

"I při setkání protivníka se nesmí váš úchop změnit. Vaše ruka by se neměla pohnout. Ztuhlost je cestou smrti. Pružnost je cestou života. Je nezbytné sledovat meč protivníka a při tom se na jeho meč nesmíte dívat. Je třeba na tom pracovat."

Se základem této techniky ho seznámil jeho otec, ale zdokonalení tohoto stylu mu trvalo 50 let. 
 

"Z počátku se to bude zdát složité, ale na začátku je to vše složité."

 

Kniha pěti kruhů 

Tuto knihu začal psát Mijamoto téměř na sklonku svého života v roce 1643. Správnější překlad názvu této knihy by zněl Kniha pěti sfér. Dílo je věnováno válečnému umění z čistě praktického hlediska. Musashi se soustředí na psychologické a fyzické otázky smrtícího úderu a rozhodného vítězství, které považuje za základ vedení boje. Kniha je sepsána v pěti svitcích nazvaných Země, Voda, Oheň, Vítr a Prázdnota. V této knize vzpomíná na svůj život a každou svou zkušenost přeměňuje na filozofickou myšlenku. 
 

"Snaž se najít tu pravou cestu. Doveď své umění k dokonalosti. Se svými soupeři bojuj beze strachu. Studuj způsoby svých protivníků."