Halapartna

Halapartna je dřevcová zbraň vyvinutá v pozdním středověku pro boj s jezdectvem. Na přibližně 2 metry dlouhé násadě byl výkovek s bodcem, čepelí podobnou sekyře a hákem. Hák sloužil ke stažení jezdce z koně, čepel k drcení plátů brnění. Vždy byla používána pěchotou, neboť pro jezdce byla nepraktická. Předchůdcemi halapartny jsou například kůsy, používané přinejmenším už od 13. století.

Slovo „halapartna“ pochází zřejmě z německého „hellembart“, dochovaném poprvé v básni Konráda z Würzburgu z konce 13. stoletÍ. Halapartna v podobě dřevcové sečně-bodné zbraně s hákem byla nejvíce rozšířena během 14. a 15. století, proslavila ji zejména švýcarská pěchota. Od 16. století význam halapartny klesá a její použití se omezilo na výzbroj stráže, určené pro krále či vyššího postaveného. Jako čistě ceremoniální zbraň je dodnes používána vatikánskou papežskou gardou.

Z ohnivé výhně - Halapartna

Z ohnivé výhně - Glaive Guisarme